Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Spaní s hvězdičkou

Blaženě se roztahuju ve vlastní posteli. Je čistě povlečená, čerstvě voní a uprostřed je najednou plno místa. Potomek zatím spokojeně pochrupuje ve vlastní posteli v sousedním pokoji. Aach... My rodiče opravdu nepotřebujeme ke štěstí tak moc. Jedna nerušená noc spánku je nám vzácnější a nedá se koupit. Bohužel ani naplánovat a rozhodně ne zaručit.

Potomek se ve středu naší postele zabydlel, když rostly zuby. Do té doby dítě spokojeně spalo v dětské postýlce stojící u postele na mojí straně. Kvalita spánku se postupně zlepšovala, dokud nepřišly zoubky a s nimi záhadná schopnost tvrdě spícího dítěte vycítit, že se jeho tělo dotklo matrace, rychlého probuzení, pláče, zvednutí, usnutí.... a tak to šlo, dokud jsme s mužem v zoufalství nezkusili uložit potomka k nám. A potomek spokojeně spal aspoň pár hodin. Je to jenom přechodné, říkali jsme si. "Jasně, jen si tomu klidně věřte, naivky!" Myslel si potomek.

Už jsme se ho nezbavili, i když zuby na pár týdnů přestaly. Najednou byla postýlka nepřítelem číslo jedna. Zkoušela jsem tam dávat přes den oblíbené hračky, potomka tam vrazit coby součást hry. Zkoušela jsem ho tam odložit spícího, ale spánek nikdy nevydržel, ten radar byl očividně natrvalo. Zkoušela jsem i zlomit drahouškovu vůli a vydržela jsem jeden večer čtyřicet minut nepřetržitého hlasitého a hysterického řevu. Zjistila jsem, že lámat vlastní dítě není pro mě. A vzdala to. Z postýlky se stala úžasná odkládací plocha. A potomek se do ní stejně přestával vejít, roste hezky rychle.

Měli jsme teď docela fajn období, dítě usíná čím dál líp, je samostatnější, rozumnější. A zabírá čím dál víc místa. A i když společná rána jsou fajn a mazlení je příjemná odměna za spoustu jiného utrpení spojeného s obstaráváním drahého potomka, napadlo nás, že je možná čas na velkou postel, samostatnost, soukromí. Odhodlali jsme se k návštěvě Ikey, neboli pekla, které vám vysaje duši i peněženku. Přežili jsme bludiště, předměty, bez kterých je naše domácnost zoufale nefunkční, dětské oddělení, řvoucí ječící a honící se haranty a jejich rodiče, samoobslužný sklad, půlhodinovou frontu u pokladny a půlhodinovou frontu u odvozu. A můj muž nadšeně sestavil postel. A já jsem nadšeně prala nová prostěradla, chystala barevný přehoz, přesouvala nábytek a tiskla kalendář, do kterého budeme moc každé ráno nalepit hvězdičku pro velkou dámu, která umí spát sama.

A jako velmi často (a poučíme se?) jsme si mysleli, že to máme zvládnuté. První noc byl potomek nenadšený a z postele utíkal. Druhý večer se tam usadil sám od sebe, odříkal večerní proslov písniček a loučení s hračkami a objekty a lidmi a pak padl na polštář a spal.

A já jsem padla do naší postele a zjistila, že ten moment, na který jsem tak dlouho čekala, mě neskutečně znervózňuje. Tolik místa. A jak budu vědět, že dítě spí a dýchá, nedusí se pod peřinou, je v pořádku a nic mu nehrozí? Zase jsem měla pocit, že coby matka musím nad dítětem bez ustání bdít. Stalo se mi to i během prvních dnů, když jsme potomka přinesli z porodnice. V noci (a tím myslím opravdu v noci, když non stop kojení konečně na chvíli ustalo kolem druhé ráno), jsem nechtěla zhasnout světlo, protože jak budu vědět, že je dítě v pořádku? Můj muž ze mě začínal šílet. Nechápal, že po tak dlouhé době, kdy se dítě ve mně vrtělo, kopalo mě do žeber a bylo se mnou jedna bytost, mám najednou strach, že beze mě nezvládne nezávisle dýchat. Po pár minutách jsem uznala, že světlo opravdu zhasnout můžeme a nakonec jsem odpadla.... A po pár dnech vypršely poporodní hormony, které mě proměnily v superženu a spánek byl čím dál důležitější....

Snažila jsem se usnout a představovala si, jak ráno nalepíme první barevnou hvězdičku a budeme chválit úžasného potomka. A po přibližně pěti kontrolách jsme uznali, že dítě je v bezpečí. Zhasli jsme a snažili se usnout. A v půl jedenácté se domem rozlehl řev. Potomek se nechal nachytat a neměl z toho žádnou radost. Rozhořčeně slezl z neznámé postele a potkal se se mnou ve dveřích. Žádné objímání, kdepak, už se totiž umí pěkně vztekat. Dítě sebou hodilo na zem a ječelo, odmítalo se nechat zvednout, odmítalo se vrátit do postele, či být přeneseno do postele naší, hračky byly odhozeny ať jsou jak chtějí oblíbené a pokus o komunikaci to jen zhoršoval... pomsta byla sladká.

Slzy přešly, potomek se vrátil na své právoplatné místo, my jsme posunuli polštáře pěkně na kraj, kam patří a všichni jsme si mohli vydechnout. Hvězdičky pořád čekají. Ale není všem dnům konec...

Autor: Hana Kratka | pondělí 26.1.2015 16:35 | karma článku: 10,23 | přečteno: 682x
  • Další články autora

Hana Kratka

V Manchesteru

Dostat se v sobotu ráno do centra Manchesteru nebylo úplně jednoduché. Tramvaje měly prodloužené intervaly a nejezdily do centra města, před stanicí Victoria jsme museli přestoupit do autobusu. Lidé to brali stoicky.

31.5.2017 v 15:49 | Karma: 13,93 | Přečteno: 1303x | Diskuse| Osobní

Hana Kratka

Magické číslo tři

Blíží se potomkovy třetí narozeniny. První narozeniny jsou skvělé. Přežijete porod, zmatek kolem novorozence, můžete oslavit, že zvládnete udržet naživu dítě celý rok. Máte z toho roku přibližně milion fotek.

6.4.2016 v 16:13 | Karma: 11,02 | Přečteno: 251x | Diskuse| Osobní

Hana Kratka

Domácí politika

Náš dům se proměňuje v organismus s vlastním životem. Ať se snažím uklízet a rovnat jak chci, nic nezůstane na svém místě. A ať peru a skládám prádlo jak chci rychle, vrší se mi tu hromady špinavých tepláků a triček.

3.8.2015 v 18:25 | Karma: 10,45 | Přečteno: 359x | Diskuse| Ona

Hana Kratka

Jak neztrácet čas

Od ledna mě životem provází drobná knížka. Napsala ji americká učitelka jógy Judith Lasater a její název se dá přeložit jako Rok života s jógou (anglický titul A Year of Living Your Yoga).

15.7.2015 v 15:43 | Karma: 8,63 | Přečteno: 325x | Diskuse| Osobní

Hana Kratka

Potomek u klávesnice

Myslím, že je načase, abych se konečně rozhovořila. Koneckonců je mi už dvacet dva měsíců, svět určitě zajímá, co se se mnou děje. Ona sice občas něco zmíní, sem tam se mihne blogem zmínka o potomkovi, ale nemyslím si, že se mi dostává tolik prostoru, kolik si zasloužím.

24.2.2015 v 10:26 | Karma: 10,90 | Přečteno: 288x | Diskuse| Ona

Hana Kratka

Kolik mám vlastně dětí?

Možná jsem odhalila pravé poslání manželů. Když se o nás muži ucházejí, prezentují se nám jako osoby kulturní, vzdělané, ohleduplné, jsou to kavalíři se širokým spektrem zájmů a jedním zájmem speciálním: námi. Kdyby mohli, nosili by nás pořád na rukou. A my máme pocit, že jsme narazili na perlu a říkáme si, jaké máme štěstí...

9.2.2015 v 18:42 | Karma: 10,87 | Přečteno: 648x | Diskuse| Osobní

Hana Kratka

Chvilka ticha

Potomek se nám rozmluvil. Najednou nezavře pusu jak je den dlouhý. Dokonce začne mluvit ještě dřív, než ráno otevře oči. Ještě loni jsem se občas bála, že mluvit nikdy nezačne. Už kolem osmnácti měsíců chytré články hovořily o tom, kolik slov průměrné dítě umí. A to naše mlčelo. Já vím, každé dítě je jiné. Ale mnoho z nás prvorodičů občas napadne: dělám něco špatně? Rozbít dítě je očividně těžší, než se nám chytré články snaží namluvit...

15.1.2015 v 16:54 | Karma: 0 | Přečteno: 66x | Diskuse| Osobní

Hana Kratka

Zpátky do kolotoče

Vánoční výzdobu jsme sundavali skoro s úlevou. Potomkovy druhé Vánoce byly mnohem náročnější podnik. Před rokem se dítě jen převalovalo a stačila mu jedna místnost. Na Silvestra si samo sedlo, začátkem roku pak začalo lézt a otevřel se mu celý dům. Letos jsme chystali Vánoce pro chodící a mluvící dvacetiměsíční batole, které sice nemá moc pochopení, ale o to větší chuť zapojit se do každé akce.

4.1.2015 v 14:42 | Karma: 10,09 | Přečteno: 541x | Osobní

Hana Kratka

Můj táta

Je zvláštní přestat na člověka myslet a začít na něj vzpomínat. A je dobré, když převládají vzpomínky dobré. Můj táta byl člověk celkem nenápadný a přece mě ovlivnil víc, než jsem si kdy myslela. Umožnil nám mít fajn dětství. Vypustil nás z hnízda, když byl čas. Teď se mi hlavou pořád převalují vzpomínky na dětství, na to, jak nás učil plavat, lyžovat, bruslit a jezdit na kole, s nekonečnou trpělivostí nám dával svůj čas a právě ten čas si pamatuju ze všeho nejlíp a považuju ho za ten nejlepší dar.

13.11.2014 v 13:10 | Karma: 17,58 | Přečteno: 430x | Osobní

Hana Kratka

Co vlastně chceme

Miriam Clegg je úspěšná právnička a matka třech dětí. Je také manželkou zástupce britského ministerského předsedy a vůdce Liberálních Demokratů, strany, která po volbách v roce 2009 založila spolu s konzervativci koaliční vládu. Liberálové byli ve slabší pozici než konzervativci, ovšem Nick Clegg si před volbami vedl dobře, jevil se být novým hlasem, dynamickým mladým vůdcem, který vyhrával předvolební televizní debaty. Po volbách a koalici se toho hodně změnilo.

22.10.2014 v 17:17 | Karma: 5,58 | Přečteno: 335x | Diskuse| Osobní

Hana Kratka

Friends po dvaceti letech

"Stárneme, vole," pronesla temně moje kamarádka. Musela jsem se smát, neboť "vole" jsem neslyšela už léta letoucí. Říká se to vůbec ještě? Komentář o stárnutí přišel, když jsme začaly rozebírat, že úžasný seriál Friends (čili Přátelé) slaví letos dvacet let. Je to jedna z věcí, na kterých jsme vyrostli, něco, co bude navždycky vzbuzovat nostalgii v nejen naší generaci, připomínka bezstarostnosti a tak trochu nevinnosti devadesátých let. To je to vážně tak dávno???

9.9.2014 v 21:18 | Karma: 11,39 | Přečteno: 529x | Diskuse| Osobní

Hana Kratka

Doma v Británii

Británii považuju za svůj domov. Než jsem tady zakotvila, procestovala jsem pár kontinentů a Británie je vedle dalších výhod místem, kde se snadno začíná. Lidé z celého světa si tu našli domov. Můžete se stát členem místní komunity, můžete žít izolovanou existenci, můžete se dokonce obklopit občany své původní země a nikdy si nezvyknout na britský způsob života. Ať děláte, co chcete, okolí vás nechá být a vy si můžete v klidu žít. Pokud na to máte povahu, můžete existovat na účet státu. Pokud budete dělat potíže, budete potrestáni, ale i nadále s vámi bude nakládáno slušně a mírně.

21.8.2014 v 20:30 | Karma: 15,17 | Přečteno: 580x | Diskuse| Společnost

Hana Kratka

První kroky

V pondělí byly titulní stránky všech lehčích britských deníků věnovány princi Georgeovi a jeho pokrokům. Princ George už totiž stojí a vodí se za pomoci dospělých. Pokud je fakt, že skoro roční dítě začíná podnikat první krůčky takovou událostí, divím se, že fotografové a novináři nedorazili i k nám. Náš potomek už totiž chodí zcela bez pomoci. Fajn, je o pár měsíců starší než George a jeho rodiče nejsou ani slavní ani vznešení, nicméně první kroky vyvolaly neskonalý zájem celé rodiny, přátel i sousedů.

21.6.2014 v 16:36 | Karma: 8,90 | Přečteno: 294x | Ona

Hana Kratka

Na propustce

Připadám si zvláštně lehká a skoro nepatřičně bezstarostná. Zapomněla jsem, jako to je, chodit po ulici sama bez kočárku. Čtrnáct měsíců mateřství se na člověku podepíše zvláštním způsobem. Život je na jednu stranu mnohem bohatší a smysluplnější, individualita na druhou stranu trpí. Pro většinu lidí jste jen a pouze matka a čím starší je potomek, tím méně zajímavá jste. Nad miminkem se každý tetelí a pak se zahledí na matku a poptá se, zda je v pohodě a spokojená. Jak dítko odrůstá, na matčiny pocity se už nikdo moc neptá, zotavovat se není po čem, vždyť porod je už dávno pryč.

14.6.2014 v 16:34 | Karma: 13,67 | Přečteno: 715x | Diskuse| Osobní

Hana Kratka

Kdo si hraje, nezlobí

Aspoň se to tak říká, ale od té doby, co mám potomka, si všímám, že spousta podobných pořekadel se mě netýkají. Nebo aspoň ne právě teď. Možná nastane doba, kdy hraní bude bezpečnou a nevinnou zábabou a já nebudu trnout hrůzou, že se stalo něco hrozného, neboť potomek je podezřele potichu. Jaká ironie. Toužíme po chvíli klidu bez dítěte věšícího se na nás a vyžadujícího pozornost, ale jakmile si uvědomíme, že je doma naprostý klid, obejde nás hrůza. A pak stojíme ve dveřích a dojatě hledíme na batole zaujatě zkoumající hračku.

11.5.2014 v 17:36 | Karma: 8,09 | Přečteno: 403x | Diskuse| Ona

Hana Kratka

Jak plyne čas

Čas se dá chápat jako jedna z mála neměnných jistot naší existence, nebo jako něco, co jsme si vymysleli, abychom si usnadnili chápání světa. Ačkoli je to logicky rozdělená a neměnná jednotka, mnoha lidem se zdá, že si dělá, co chce. Řada mých přátel podotýká, že čím jsme starší, tím rychlejší se čas zdá být. Když se nudíme, čas se neskutečně vleče, vzpomínám si, jak jsem ve školní lavici hypnotizovala ručičky na mých hodinkách. Některé školní hodiny se neskutečně vlekly, zato desetiminutové přestávky byly hned tytam. A co teprve noční směny...

22.1.2014 v 21:39 | Karma: 5,95 | Přečteno: 215x | Diskuse| Osobní

Hana Kratka

Slovíčka

Učení slovíček byla vždycky moje nejneoblíbenější část nové lekce. Dlouhý sloupec slov bez kontextu, který bylo třeba přepsat do notýsku a pak si zapamatovat co možná nejlépe. Čím víc jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem, říká se a učení slovíček má smysl. Opravdu ale ovládnout cizí jazyk vyžaduje víc. Už pár let žiju v anglicky mluvící zemi, v anglicky mluvící domácnosti. Výhodou pro mě bylo, že angličtina byla mým adoptovaným jazkem už před tím, než jsme se usadili v Británii.

15.11.2013 v 20:21 | Karma: 11,52 | Přečteno: 408x | Diskuse| Osobní

Hana Kratka

Po roce Vánoce Vánoce...

A máme to tady. Každý rok se prý nabídka vánočních produktů posunuje víc a víc dopředu, abychom nezameškali šanci utratit víc peněz - o tom koneckonců Vánoce jsou, nebo ne? V Británii ještě loni panoval jistý řád: konec léta je ve znamení slev a návratu do školy, poté, jen co školní uniformy a pomůcky uvolní prostor, se začne chystat Helloween a s úderem listopadu nastane vánoční bláznění, které nabírá na intenzitě s každým týdnem a pak postupně opadá s novým rokem, kdy se balící papír, přání, dekorace a dárkové sady dramaticky zlevní a postupně uvolní místo Valentýnu, Velikonocím, letním věcem a tak dále a tak dále.

19.10.2013 v 18:51 | Karma: 9,43 | Přečteno: 360x | Diskuse| Osobní

Hana Kratka

Návrat Bridget

Bridget Jones je zpátky, její nový příběh vychází dnes a v Británii se o něm mluví už několik týdnů. Bridget je jedním ze symbolů devadesátých let, její příběh, který začal novinovým sloupkem, se přes úspěšnou knihu dopracoval k filmovému zpracování, o kterém se mluvilo hlavně díky tloustnutí hlavní představitelky. I hollywoodská hvězda musela přizpůsobit svůj vzhled opravdovosti Bridget Jones, hrdince, která si vydobila slávu po celém světě.

10.10.2013 v 20:12 | Karma: 8,49 | Přečteno: 277x | Diskuse| Ona

Hana Kratka

Nohama na zemi

Život je plný kompromisů a mateřství je jeden velký kompromis - ze strany matky. Už během těhotenství jsem svůj životní styl přizpůsobila potomkovi a jeho rostoucím nárokům. Dělala jsem to ráda a bez přemýšlení, nepřišlo mi to jako oběť. Až po porodu, když jsem se vžívala do role matky, jsem začala mít pocit, že moje já zmizelo, já coby nezávislá osoba jsem najednou přestala existovat. Mojí jedinou rolí byla péče o bezbranné novorozeně.

25.9.2013 v 17:22 | Karma: 8,05 | Přečteno: 382x | Diskuse| Osobní
  • Počet článků 84
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 907x
Hana je ucitelka jogy, cerstve vdana, zije v Manchesteru s manzelem, ktereho potkala v Kapskem meste.